Když se dnes podívám na svůj život, vidím snahu dostat se do jednoty od úplného začátku. Ale samozřejmě, jako většině lidí, i mně do cesty přicházely různé směry, které se mě snažily odvést úplně na druhou stranu. Moji milovaní rodiče, učitelé na všech školách, kterými jsem prošel, a spousta dalších nástrah včetně transgeneračního přenosu z mého nikdy nepoznaného dědy.
Takže když jsem se teprve nedávno dostal k určitým archivním materiálům o mém dědovi a začal si je číst, bylo to, jako bych četl sám o sobě. Najednou mi došlo, proč mě celý život provázejí určité myšlenky a proč jsem se někdy choval tak zvláštně, aniž bych tomu rozuměl. To pochopení bylo pro mě velmi uvolňující a zároveň ve mně probudilo snahu poděkovat za vše, co se v mém životě odehrálo, protože bez toho bych byl někde úplně jinde. Určitě neříkám, že se mi vždy daří, ale snažím se.
Některé změny přišly tak nějak samovolně. Když mi bylo čtyřicet, opustil jsem firmu, kterou jsem budoval, stal se ze mě abstinent a začal jsem cvičit. Následně jsem si prožil zážitek blízké smrti, když jsem se málem udusil psylliem, a také opačný zážitek, když jsem jako první dával první pomoc u vážné dopravní nehody.
Příchod naší dcery Carmen na konci roku 2022 byl pro mě první mystickou smrtí. A asi není náhoda, že i další dvě byly spojené s Carmen.
A pak přišlo kranio. Absolvoval jsem několik výcviků od osteopatie, biodynamiky a postbiodynamiky, přes Radostné zrození (práce s miminky, dětmi a těhotnými), až po seminář Probuzení Kundaliní Šakti. Někde jsem byl od začátku do konce, někde jen několik částí. Cesta to byla zajímavá a nasměřovala mě úplně na začátek k jednotě.
Vzpomněl jsem si také na to, co jsem slyšel už asi dvaatřicetkrát ve Čtyřech dohodách v podání Jardy Duška: že mě nikdo nemůže nic naučit, protože vše, co potřebuji, už je ve mně dávno uložené. Je jen potřeba si vzpomenout. A to se velmi daří, když se člověk navrací do jednoty.
Pochopil jsem, proč jsem nikdy v životě nebyl úplně pokorný žák, který slepě hltá a věří tomu, co mu někdo, kdo se stal nebo prohlásil za učitele, předkládá a následně hodnotí, jakou má kdo paměť. Kruh se uzavřel. Vrátil jsem se na začátek, několikrát jsem se dotkl jednoty a přišlo probuzení, nebo spíš rozpomenutí na to, co tady hledám.
Jednota = Láska = Stvořitel
Už asi rok mě provází vjem, že jdu domů. A asi před měsícem se přidalo: „Jdu domů, jsem blízko. V nekonečnu už vidím dveře.“
